Velká Británie
Režie: Richard Curtis
Hrají: Domhnall Gleeson, Rachel McAdams,
Bill Nighy, Lydia Wilson, Lindsay Duncan
Blíží se
Vánoce, tedy čas, kdy nám jedna z komerčních stanic pravděpodobně
připomene zaběhlou klasiku – britský snímek Láska nebeská z roku 2003, jež
si za tuto krátkou dobu stačil vydobýt pravidelné vysílání právě v čas
vánoční. Důvodů, proč je „Love Actually“ natolik populární, je hned několik –
krom těch klasických, jako je krásná hudba a zručná režie, můžeme jmenovat i
nebývale hojný výskyt známých (především britských) hereckých tváří a také to,
že díky její epizodní struktuře si každý divák najde něco, s čím se dokáže
více či méně ztotožnit. Což je u romanticky laděných snímků velmi důležitý
aspekt.
Po několika
letech od svého pravděpodobně největšího úspěchu se britský režisér a scénárista
Richard Curtis, mimo jiné autor dalších populárních snímků jako Notting Hill
(scénář) nebo Piráti na vlnách (scénář i režie) pustil do dalšího čistě
autorského projektu – romantické komedie About Time. Přizval si k tomu
svého dvorního herce Billa Nighyho, s nímž spolupracoval krom Lásky nebeské
i ve zmiňovaných Pirátech na vlnách, čím dál tím populárnější kanadskou
herečku Rachel McAdams a poměrně neznámého Ira Domhnalla Gleesona - syna Brendana
Gleesona, jež ztvárnil například Pošuka Moodyho z Harryho Pottera.
Lásky čas,
jak zní poměrně povedený český překlad, nese krom romantické linky i znaky science
fiction – není žádným spoilerem prozrazení toho, že hlavní mužská postava
dokáže cestovat v čase, a této dovednosti využívá ke
konečnému nalezení pravé lásky. Čistě z hlediska sci-fi lze sice
v logice příběhu nalézt počet chyb, ale nutno si uvědomit, že snímek nemá
tendence zařadit se mezi klasické „time travel“ filmy – mnohem spíše je samo
cestování v čase pouhou metaforou k napravování sama sebe, takže tzv.
„butterfly effect“ zde není třeba nijak důkladně rozebírat. Ostatně, jak říká
otec hlavního hrdiny – „Civilizace se kvůli nám ještě nezhroutila, ne?“
Tim se o své
schopnosti, kterou sdílí se všemi mužskými členy svojí rodiny, dozvídá od svého
otce v den svých 21. narozenin. A protože je to poměrně nesmělým a tedy
osamělým mládencem, první věcí, která ho v souvislosti s onou zásadní
novinkou napadne, je, že by mu cestování v čase mohlo pomoci nalézt ideální
dívku, která by se do něj zamilovala. A nutno přiznat, že s nekonečným
množstvím pokusů a s možností ihned napravit každou svou chybu, se toto
hledání stává podstatně jednodušším. Ale jak se ukáže, nic se neobejde bez
následků, a proto i zde nastává jakási krize, peripetie a na závěr katastrofa
(ve smyslu fází řeckého dramatu, ne ve smyslu leteckého neštěstí – přece jen
mluvíme o britském, ne americkém snímku).
Jak tedy lze
odhadnout, větší váhu by mělo hodnocení přikládat romantické, případně
komediální složce. A jak už bývá u počinů Richarda Curtise zvykem, v tomto
ohledu nelze ani jedné nic moc vytýkat – díky sympatickým představitelům
ústřední dvojice perfektně funguje vzájemná chemie, kdy oběma přejeme úspěch a
z onoho případného úspěchu potenciálně máme upřímnou radost, namísto
abychom se divili, jak může tak sympatická dívka skončit s takovým
retardem, případně obráceně.
Ústřední dvojici
pak zdatně sekunduje především právě Nighy, předvádějíc svůj tradičně výborný
výkon, a dále řada méně podstatných postav, z nichž však žádná není do
počtu – i tragikomická figurka Timova strýce si v závěru přisvojí jednu
z nejdojemnějších scén celého filmu.
A co se týče
„komediálnosti“, ta se v zásadě podobá té z Lásky nebeské – nejedná
se o „vtipy pro vtipy“, tedy situace, kdy scénárista chce diváka rozesmát a
tomuto obrazu upravuje svůj text, ale spíše o „vtipy pro příběh“ – tedy scénář,
jenž už tím, co se v něm děje, diváka rozesměje, ale zároveň někam posune
děj a nefunguje pouze jako komická vsuvka (jako extrémní příklade „vtipů pro
vtipy“ lze uvést české Kameňáky, kdy humorné situace nemají děj kam posunovat,
jelikož děj ve filmu neexistuje).
Krom tohoto
faktu jsou tu ještě dva další velké klady – jednak perfektní načasování všech
vtipů, kdy žádný z nich nevyústí v trapnou situaci a ani nepotřebuje
trapnou situaci pro své uvedení, a jednak to, že se jedná o humor britský.
Jeden příklad za všechny – snad jen v britském filmu lze podat větu
„Rozhodně jsem s vaší dcerou neměl orální sex“ tak, aby se mu zasmála i „seniorská“
část publika a aby se nikdo rozpačitě nerozhlížel po okolí, přemýšlejíc, jestli
to ten člověk opravdu řekl, a co vlastně v kině na takovémhle filmu onen
člověk dělá, když přece se považuje za těžkého intelektuála.
90%
Žádné komentáře:
Okomentovat